27 zajímavých a milých komentářů
  1. Jéé, to je prostě blbý, když se neshodnete :(
    Se děsím svatby jen z jednoho jediného důvodu - máma to neskutečně vořve :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je mi to jasný, začala by brečet maminka, pak ségra, do toho ty... a bylo by veselo. Zas ale pro rodiče je to ve většině případech nádherný zážitek, vidět takto dceru.

      Moje by to asi obrečela, ale obávám se, že zoufalstvím, než nadšením. S Jirkou se fakt nemusí, i když je to částečně z toho důvodu, že spolu jeden čas dělali v práci.

      Jako já bych svatbu ráda, ale za takových podmínek, jako chci já. Ale ne jinak. A obávám se, že tady prostě asi ústupky nebudou možný. Pro mně je svatba pojem, něco, na co mám do smrti vzpomínat, co budu s jiskrou oku vyprávět třeba vnoučatům nebo pravnoučatům. A ne něco, co je ve finále tvořeno pro všechny, jen ne pro mně.
      V tomhle já jsem docela velký sobec.

      Vymazat
  2. Zdravím Louňačku ;-)
    Co se týká svatby, tak tě chápu. Taky na svatbě chci být jenom já s přítelem s svědky :-) Nic velkého....ale chci jet na dlouhé romantické líbánky :-D Naštěstí přítel není na velké akce co se týká oslavy pro ostatní a pro nás jenom stres.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tak... on je to hlavně veliký stres... a proč si ten den tím stresem kazit. Sice si na to člověk v dnešní době může najmout organizátora, ale já v tom zase vidím vyhozené peníze :-D Jsem hrozná :-D

      Vymazat
  3. Moc pěkný článek, který mě i pobavil. Třeba tvůj spíš chlapský přístup ke svatbě - nic ve zlém. :D

    Já naštěstí tady tohle řešit nemusím. I když většina lidí, kterým to řeknu, to jako "naštěstí" nebere, spíš mě litují a říkají, jak by nemohli žít jako já. Zkrátka je mi 25, nikdy jsem nebyla zamilovaná, nikdy jsem neměla (milostný) vztah. Prostě tak nejsem schopná fungovat a nemám potřebu být s někým. Mám ráda svou milující rodinu, přátele a to mi stačí. Když se o mě někdo začne zajímat ve víc než přátelském směru (což se naštěstí moc často nestává), řadím zpátečku, což je asi dost zarazí, protože rozhodně jako studený čumák ve společnosti nepůsobím. Představa, že s někým jsem, je mi ale nepříjemná.
    No takže jestli děti jo nebo ne asi nebudu muset řešit nikdy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Brunwen, já si nemyslím, že by to bylo neštěstí.
      Měla, i mám, kamarádku, která vztahy nevyhledávala, protože zkrátka měla pocit, že ji vztah svazuje, ona se musí něčemu podřizovat a furt se na někoho ohlížet. A jí to dlouhá léta nevyhovovalo. Nakonec se tedy nedávno vztahu dočkala... Ale i tak si myslím, že v některých ohledech máte mnohé společné.

      Já jsem právě po prvním velkém vztahu měla několik let vesměs klid, neměla jsem chuť navazovat vztahy, chtěla jsem si užívat, žít. Blbnout, nemuset se na někoho ohlížet. Jenže pak mi v mém případě došlo, že zatímco kamarádky mají ke komu večer přijít, tak já ne. A ty čtyři stěny v tom momentu začaly být těžce flustrující.

      Buď ráda, buď až dozraje čas a poznáš třeba toho pravého, když se to tak říká, tak se to v tobě změní. A nebo budeš spokojená sama. Každý člověk je velká individualita a tak to má být.

      Nechci nikomu vnucovat, že když už já mám děti, tak je musí mít všichni. Někdo na to není... vždyť já sama nebyla.

      Vymazat
    2. Já si taky říkám, že to nemá moc cenu řešit. Když jsem zatím spokojená, tak je to dobře, i když to není zrovna obvyklý postoj k životu. A třeba se časem někdo najde, kdo mě zaujme a kvůli komu budu ochotná tenhle styl života nechat za sebou. Jen mám pocit, že je kolem mě dost lidí, co jsou ve vztahu jen proto, aby byli ve vztahu, i když jim ten vztah už nic nedává. Nebo že si spousta mladých holek myslí, že když nemají kluka, tak jsou "out", nedej bože aby zůstaly pannou třeba do dvaceti. A to je podle mě chyba.

      Neboj, neměla jsem pocit, že bys někomu vnucovala děti. :) Fakt to bylo příjemné počtení. :)

      Vymazat
    3. Já si myslím, že to je prostě nevýhoda dnešní doby... že občas jsou spolu lidé jen kvůli společným věcem, společným dluhům nebo třeba ze stereotypu. Nebudu lhát, u nás taky občas zavane, ale s Jirkou se to snažíme řešit, že jednou za čas spolu něco podnikáme a hlavně bez dětí.

      To s tím out... v mladém věku... já si zpětně uvědomuji, že je fajn, když je člověk mladý a bez vztahu, protože si utvoří ty správné hodnoty. Nemá za sebou špatné zkušenosti ze zlomeného srdce, odmítnutí apod... to totiž v tom věku hrozně podkopává sebevědomí. A bohužel si tím asi musíme projít všichni.
      Co se panenství týče, to není téma, kde bych mohla diskutovat :-D Ale souhlasím v tom, že se to má provozovat tehdy, až když je na to člověk fyzicky a hlavně psychicky připravený a ví, že to chce teď, s tím daným dotyčným.

      Vymazat
  4. Já si vždycky představovala svou svatbu jako spontánní akci ve stylu Vegas, ale když skutečně došlo na žádost o ruku, tak jsem si uvědomila, že bych u sebe raději měla své nejbližší. Takže nakonec si chystáme poměrně tradiční svatbu s nejbližší rodinou a přáteli a já se na ni strašně těším. Co se týče dětí, tak společně se svatbou to všechny napadne, ale já, ačkoli se na ně docela těším, je vidím až za několik let. Ale taky nepatřím mezi ty, co by si od mala hrály s panenkami na svatbu a na rodinu, spíš jsem tohle téma nikdy nijak neřešila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejda, tak to Kacenko velmi gratuluji :-)
      Ono v dnešní době je to přeci jen moc pěkné, když se nakonec rozhodnou dva vzít.
      Pro každého není mít dítě takhle "brzo", ale čím já stárnu, tím víc si uvědomuji, že kdyby děti byly v době, kterou jsem si představovala já... 30-32... nedejbože hůře, tak už bych se taky jako skoro 60ti letá nemusela dočkat jejich maturity, nebo mít v tom věku problém s prací a neměla bych možnost je zaopatřit. Ale k tomuto názoru já jsem dospěla až časem.

      A kdypak máte termín svatby?

      A propo, ona by ta rodina zase tolik nevadila, jenže jich je mooooc :-D

      Vymazat
  5. Moc krásné počteníčko! :)
    Svatbu ano (sice nevím kdy, jak a kdo na ní půjde), děti ne. Svatba na dovolené zní opravdu moc dobře! Jen mě dost překvapil tvůj postoj ke květinám :D Nějak jsem si myslela že je budeš mít ráda či co :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. upřesním... já květiny ráda... jen ony mne ne :-D
      A jelikož jsem v tomhle fakt hrozná, tak mi vadí dávat ty peníze za něco, co mne nemá rádo a radši dobrovolně a extrémně spáchá sebevraždu, než abych se z toho mohla delší dobu těšit :-)

      Vymazat
  6. Babo jedna,co se vymlouváš na kytky a estetiku,být Jirkou,tak řeknu ted a nebo nikdy :D Bylo by mi jedno jak se kdo tváří,byl to můj den,tak at se tváří jak chtěj :D
    Přeju vám,at vám ty malý princezny dělají jen radost <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já se nevymlouvám na kytky a estetiku, ale na to, že by za ty peníze mohla být dovolená :-D

      jj, z holek rostou větší ženský, než kdy budu já :-D

      Vymazat
  7. Zajimavy clanek.

    Ze se chci vdavat jsem vedela vzdycky, nikdy jsem nechtela zit s partnerem "na hromadce", proto jsem se vdavala na dnesni dobu brzo - ve 22 letech po 4letem vztahu. Manzelstvi mi plne vyhovuje, coz ale nejak nemuzu rict o detech. Nejak se zatim necitim pripravena, navic se me jednou v tehotenstvi ceka ze zdravotnich duvodu 9 mesicu nemocenske. Muj nezajem mit zatim deti jeste podporil fakt, ze me sestre pri porodu umrelo miminko (cele tehotenstvi byla v poradku a porod se zvrtl), takze mam panickou hruzu z toho, ze by se mi mohlo stat neco podobneho.

    M. Ultimatechic.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky Maru,
      já zase vždycky věděla, že chci být sama, užívat si života a být bezdětná a se psem :-D Holt, život se rozhodl jinak a já mu za to děkuju. I když zároveň jedním dechem nepopírám, že kdyby to bylo o pár let později, že si budu stěžovat.
      Tehdy jsem na to nebyla připravená a trvalo přeci jen pár let, než jsem se v nové situaci našla a začala se z ní těšit.

      Co se svateb týče, mám pár známých, kteří se vzali třeba ještě na střední, nebo po střední. Je to lehce překvapující, ale zase je fajn, že někdo v institut manželství věří. My jsme si donedávna nesly finanční zátěž, kdy bylo lepší byt na hromádce, než jako manželé. A zase bych tu svatbu neocenila tolik, jako kdyby přišla nabídka teď... nebo až za rok.

      Co se dětí týče, to je tak hrozně individuální záležitost, že jednak nelze paušalizovat, ale je to zkrátka vždy na pocitu dané osoby. Někdo je od mala natěšený na dítě, jiného to neláká celý život... někdo se o děti pokouší dlouhá léta... a pokud jste měli takhle smutné umrtí v rodině, tak se ti absolutně nedivím, moje dvě těhotenství a panický strach celé rodiny z výsledků genetiky... to je vždycky nepříjemné.

      Ale zase můžu říct, že pokud tu nějaká taková zátěž je a v nemocnici dopředu ví, že tam budeš rodit, (kdyby si se náhodou někdy v budoucnu rozhodla), tak dělají vše proto, aby to dopadlo v pořádku. Já měla u porodu kvůli Lucce jak primáře gynekologie, tak primářku z dětského, chirurga, pár specialistů... zkrátka z porodu byl menší kinosál :-)

      A nakonec vše dobře dopadlo.

      Vymazat
  8. Ahoj, tak tohle byl boží článek, normálně moc dlouhé články na internetu nemusím, ale tenhle mě absolutně pobavil.... Začátek rozesmutnil, ale zbytek mě i pobavil :)
    tolik emocí v jednom článku :) krásné :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky Adel, jsem ráda, že si sem zavítala a článek nakonec přelouskala až do konce, to mne vždycky maximálně potěší.

      A za tvůj komentář ti velmi děkuji, neboť se snad zadařilo to, co jsem ve výsledku chtěla. Podat to vtipně, protože pro mne to vtipné je a běžně si z toho dělám srandu :-)

      Vymazat
  9. tak konečně jsem si našla čas a v klidu si článek přečetla a napsala jsi to moc hezky, začátek smutný, ale pak už jsem jenom jedním dechem hltala řádky :)

    co se týče svatby - já se prostě vdávat nechci :D nevím proč, ale nikdy mě to nějak nelákalo a ani teď necíím potřebuju se vdávat, sice jsem s partnerem už nějaký ten pátek a každý se ptá, kdy teda jako bude svatba, ale já prostě nechci, ale třeba za pár let změním názor :)

    a děti? na ty se hrozně moc těším, protože mám děti ráda, zatím ale tím stylem - půjčit, pohlídat, pohrát si - ale zase vrátit :)
    děti plánujeme až budeme mít vyřešené bydlení a budeme zabezpečený :)

    jinak když tak koukám kolem sebe, tak si přijdu out - protože 60% mých kamarádek je vdaných nebo mají děti a když máme třídní srazy, tak jenom poslouchám jaké plenky jsou nejlepší atd :D
    na druhou stranu to od některých beru jako nezodpovědnost, protože některé z nich jsou teď s děckem samy a schánejí peníze kde se dá a tomuto já se chci vyhnout, takže děti opravdu až budu vědět, že mám kde bydlet a že nějaká ta koruna je našetřená :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Copak? Že by panická hrůza z toho, že musíš říct ANO? :-D
      Ti to docela závidím, ten stav půjčit, pohrát si a vrátit. Já na to nikdy nebyla, takže pak to bylo složitý: Ale jsem zase maminka hodná... já ráda půjčuji :-)

      Co se týče zabezpečení, já ti mám na to teorii, že je lepší si pořídit dítě dřív než později, protože pak to máš markantnější finanční skok, než když nemáš nic... ale zase dodávám, že kdybych to zažila trochu jinak, tak názor budu mít třeba jiný.

      o tom řešení plen, kdo jak se pokakal apod věci, na ty mám nějak alergii, takže se tomu snažím vyhýbat jako čert kříži :-D Ale mám kamarádku, která na to byla sama, ex partner neplatil alimenty a zvládala to skvěle. Doteď ji za to obdivuji.

      Vymazat
  10. Je to docela sranda - protože když čtu ty argumenty Tvého partnera a Tebe, tak to je jak u nás, ale naopak :-D. Můj přítel má představu - odletět někam na Mauricius, tam se vzít a nemuset řešit svatbu a tak... jenomže já bych ráda svatbu tady - klidně i v zámecké zahradě. Nemáme velké rodiny a naštěstí spolu vycházejí dobře, takže tam snad na sebe vražedné pohledy vrhat nebudou, ale postře chci na své svatbě některé lidi mít... A ještě jedna perlička - můj hlavní argument, proč se nebrat sami v zahraničí byl moje babička, říkám: "to jí přece nemůžeme udělat, pvní svatba v rodině, první vnučka se vdává a babi by u toho nebyla? Vždyť je jediná žijící prarodič!" Tak vyprávím babičce o přítelově nápadu a k mému překvapení mi moje moderní babička řekla: "To je fajn, taky bych to tak udělala!":-D, tak já teda nevím... Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak babi zase takové podmínky jako máme my... bohužel neměla. Což je škoda, třeba by tu svatbu tam zažila a pak by vám to vymlouvala :-)
      Ono jde hlavně o to, že já se u moře cítím tak nějak víc svá, víc doma. A víc v pohodě :-) A hora příbuzenstva mne echt děsí :-)

      Dej pak určitě vědět, jak jste dopadli :-) Velmi by mne to zajímalo. A moc děkuju za komentář

      Vymazat
    2. Děkuji, snad to dopadne tak nějak dobře. Ono to vypadá, tak 10 lidí z mé strany, 10 z přítelovy a 10 přátel... takže docela pohoda. Tak se uvidí. Pokusím se pak dát vědět. Jinak moc hezký blog a přeji hezké lakování - jsem taky takový malý lakovací maniak, jen těch laků mám asi jen polovinu toho, co ty a P.S.: přítelo mé mánii ví a přesto si mě chce vzít :-D a dokonce mi některé "nail designy" i občas pochválí

      Vymazat
    3. Tak to je moc pěkné... ještě aby nějaké laky kupoval a bude to ideální, ne? :-)
      A třicet lidí je fajn, to se ještě dá, nám to ale v propočtech dávalo dvojnásobek :-( a to už je na mne moc lidu :-)

      Za pochvalu blogu moc moc děkuji, poslední dobou se tomu vzhledu i zaměření snažím věnovat víc a furt nějaké drobnosti dodělávám, ale už začínám být spokojená. Holt.. bez toho estetického cítění to jde hůře :-)

      PS: kdyby si někdy měla blog, pošli odkaz, ráda mrknu na výtvory.

      Vymazat
    4. Slíbila jsem, že se ozvu, tak jsem tady... Svatba dopadla dobře, to že jsme měli hodně mladých kamarádů bylo jen ku prospěchu věci, protože byla skvělá zábava a lidi se bavili dlouho do noci... takže myslím, že super. A i rekace hostů jsou, že se fakt bavili, za což jsem ráda. Akorát se nám teď nějak lepí smůla na paty ;-), tak doufám, že už jsme si vše vybrali ... Včera jsme měli odjíždět autem na svatební cestu (auto máme nové nemá ještě ani 2 měsíce) a nějaká milá paní nám odřela celou pravou stranu a promáčkla dveře, jak vehementně couvala... No co Vám budu nalhávat, chtělo se nám všem brečet... nikam jsme nejeli a čekáme, co pojišťovna. Manžela ale říká, že to třeba bylo osud a prostě jsme tam jet neměli, protože nás třeba mohlo potkat něco horšího... takže asi jo ;-)...

      Vymazat
    5. jejda, s tím autem je to nemilé :-( Ale ono to tak občas asi bývá a věřila bych partnerovi. I když věřím, že škoda na novém autě, se kterým se mělo jet, je dost k vzteku :-(

      Každopádně jsem ráda, že svatba dopadla podle vašich představ a všichni jste si to užili. A budu držet palce, aby manželství bylo šťastné. A dlouhé.

      Já byla od článku na dvou svatbách, u kterých jsem říkala, že bych se tedy za takových podmínek nevdala.
      Ale je pravda, že o víkendu jsme s partnerem byly na Hluboké nad Vltavou a strávili tam víkend při příležitosti osmiletého výročí a konala se tam svatba... takže při vzájemné diskuzi jsme byli schopni najít kompromis, co se svatby týče. Takže třeba i já jednou přijdu s tím, že jsem vdanou paní :-)

      Snad vám ale cesta vyjde co nejdříve a pojišťovna uhradí škodu.

      Vymazat
    6. Děkujeme moc.
      K té svatbě - můj hlavní poznatek je - je to o lidech. Naši kamarádi jsou prostě skvělí, kluci drží jako parta - jsme i kolegové z práce - když jede potřeboval stěhovat, ostatní přišli pomoct bez remcání. My holky jsme se seznámily přes naše chlapy a máme k sobě moc hezký vztah, skvělá byla i má rozlučka, kde jsme se shodly, že z toho uděláme tradici a pokusíme se každý rok na jeden víkend něco vymyslet a zapomenout na běžné denní starosti. Na svatbě vymýšleli co mohli a bavili se i starší "členové výpravy", takže ZA MĚ DOBRÝ ;-). Tak držím pěsti a myslím, že i Ty jednou příjdeš s tím, že jsi vdaná paní
      P.S.: my od data, kdy jsme si řekli, že se teda vezmeme do svatby, měli asi 3 a půl měsíce. Blbůstky jako oznámení, vývazky, házecí kytku, ozdoby na auta, dlouhý závoj apod. jsem si dělala sama (teda s kompletací oznámení mi pomohla má skvělá svědkyně - která se postarala i o výzdobu sálu)... takže jsme si ty přípravy i docela užily

      Vymazat

Mockrát děkuji, že jste dočetli až do konce a že se chcete k článku vyjádřit.
Vašeho názoru si vážím a to jak kritického, tak pozitivního.

Ještě jednou děkuji a těším se na váš komentář a případnou diskuzi :-)